Co jsem cítila? Zklamání. Příliš obrovské zklamání. A pocit beznaděje. Smazala jsem jeho telefonní číslo s naivní myšlenkou, že snad i tak jednoduše smažu i tu bolest. Návdavkem se dostavila invaze chmurných myšlenek. Mohla jsem se krčit nadále ublíženě v koutě. To jsem však nechtěla. Naopak. Chtěla jsem se zase smát. Každý pátek či sobota

Opět jsem se vrhla na vyplnění profilu dalšího adepta, který si zaslouží jen chabou zmíňku.

RADIM.

Jednoznačně pěstovatel

Aneb menší ohlédnutí. Články do rubriky Amatéři mého života budu i nadále přidávat. Adeptů je totiž stále požehnaně. Mlhavě spatřuji vidinu, že seznam ukončuji zhruba do roka a do dne. Nevadí. Snad kromě Dee na mě žádná z vás netlačí. Jako třešničku na dortu jsem plánovala rozsáhlou tabulku (např. s kolonkami věku, místa poznání, stručného obsahu, kladů, záporů,

Dnes jsem nesmírně plodná. Kdybych plodná byla i v oblasti odlišné. Své tradiční trio novoročních přání lehce pozměním. Vždy čestné místo měla i touha zhubnout. Zdraví a lásky se nevzdám. Sice Otesánek, ale jako milovaná řípa. Každoroční odbíjení půlnoci na konci každého roku

Ráno moudřejšího večera. Toto rčení platilo i v tomto případě. Zrádný alkohol mé tělo opustil jako prodejná děvka. Oknem zvědavě nakukovaly sluneční paprsky v předtuše brzké podívané. Probudila jsem se a první, co jsem na začátku sobotního ráno, tedy spíše dopoledne, pocítila, byl silný bolehlav. A přesně v tom momentě se návdavekem dostavila paměť. Uchopila

Srpen byl u konce, nastalo září. Léto proběho koloběhem drobných epizod a marných pokusů o seznámení s Úžasňákem. Na brigádě v Albertě jsem nejistě pokukovala po Alešovi, který se stejně nabídl zotročit v tomto supermarketě. Pokaždé, když jsem chtěla nahodit třeba pozvání na orosené pivko, kterému by snad žádný chlapík nepohrdl, stihla jsem provést v jeho