janewle®pise.cz: Ani netušíš, kolik lidí by ti tohle všechno závidělo...
Užívej si klidu, dokud je prcek ještě uvnitř
Po porodu už tolik klidu mít nebudeš a to teprve začne "čoromoro"
renuška: Ach Pavli, to je ono, máš dost času a tak přemýšlíš. Upínáš se k něčemu, co víš, že by Ti mohlo hodně ublížit, ale odporuješ, že by taky nemuselo. Jsi stejná jako já. Víš, já jsem se najednou probudila a zjistila jsem, že v reálu to je ještě hezčí než v tom snu. V tom snu totíž všechno řídíš sama, ale v reálu musíš improvizovat a nakonec, když se nepoddáš těm svým nepsaným scénářům, nakonec zjistíš, že je třeba opravdu lépe. Kéžby, moc bych Ti to přála. A dobře radím, když píšu: Nerouhej se! Což Ty, pravda, neděláš, ale je tam to ALE ... Myslím na Tebe.
sl. lenka: Renuška tady sice říká, že realita je krásnější než sen, ale musím k tomu dodat, že realita se někdy neslučuje s jinou realitou a proto není možného nic jiného než ten sen...
kaci®pise.cz: Přebytek volného času? Sem s ním! Koupím!!!! Nevěš hlavu, snaž se ho nějak rozumně zužitkovat, pak bude chybět. Můry občas přilítnou všude, to je jasný, ja si pak vždycky rvu vlasy a říkám si, co si vůbec stěžuju, když mám zdravý děti, mám kde bydlet a doma jsou na mě i přes ty nálady hodní 
---
kaci.pise.cz
dee: Teda...tady se osivas nadbytkem volneho casu a pritom s novejma clankama to je na stiru, sem s nima
))
svesticka: "Co se má stát, se stane!" tvoje jediná medicína. Myslím, že u tebe to platí vážně stoprocentně. Když si uvědomíš celou tu situaci a to, jak to maličké krásně vyřešilo... Vezmi si to z jiné stránky: Co když je to prostě znamení, že druhá cesta by byla opravdu trnitá, že by byla o mnoho horší než ta dosavadní. Víš, myslím, že tuším, co tě přivádí do těchto stavů nespokojenosti. Když se teď občas zamyslím, vnímám je taky. Občas mě je tak napadne: "A to je jako vše? Teď dostudujeme, postavíme si dům, budeme mít dvě děti, zestárneme." Myslím, že je to strach ze stereotypu, strach z toho, že nic nového už nepřijde, strach z toho plíživého procesu běhu života, strach z toho, že jsme nestihli všechno, co jsme stihnout měli, když nám bylo 13, 15, 18, 20... Nevím, jak jsi na tom teď s mrňouskem, ale zkus se zabavit. Jestli můžeš, choď na procházky, za kulturou, běž se podívat někam, kde jsi nikdy nebyla. Zkus to prostě prolomit a zahnat strašáky.
Jsem hrozně ráda, že máš mildu. Když se zamyslím nad tím, jaké máme otce... Pro naše děti chceme přece toho nejlepšího. A nemyslím si, že bys tady mildu líčila v růžových barvách a realita byla jiná, tudíž z něj mám dojem, že je prostě ten nejlepší.
anuska: Co jsem bych ti napsala do komentáře, již řekli výstižně ostatní.
Jen tak bokem, nechceš se taky zapojit do toho Wievegova románu na pokračování? Obdivuji (a nejsem sama) tvůj styl psaní, třeba by tě to bavilo .... pa 
dee: For Anuska...Presne toto jsem Paje rikala, hned co jsem to uvidela...Pavco casu mas dost a sanci velikou, mas stejnej styl psani jak on, za zkousku nic nedas a zabavis se...