V průběhu minulého týdne ikonky našeho icq společně zezelenaly. Rutinně jsme konverzovaly na téma "krtek". "A co děláš doma celý ty dny?" položila mi Dee zvídavou otázku. Informovala jsem ji o tom, že skládám 9.000 puzzle – momentálně právě tu polovinu, kterou jsem v prosinci složila, abych zjistila, že polovina druhá má chybný vzor ražení. Dino Toys proneslo větu jako psychiatr v "Jáchyme, hoď ho do stroje". Ovšem zaručilo se brzkou výměnou. Vše mi ovšem zkomplikoval nepravý řidič "PPL" Zřejmě nespoléhal na Ježíška a potřeboval umlčet smečku dychtivých dětí. Tento fakt jsem byla nucena zjistit po zdlouhavém hovoru s kompetentní osobou reklamací. O týden později jsem opět vytáčela inkriminované telefonní číslo. Hlas, který se představil, měl do toho "známého" ukrutně daleko. Škoda, uvažovala jsem totiž o nabídce tykání. Jednalo se totiž o muže. "Paní Bučková mi vaří kafe. Ale poslouchám."Byla jsem, zřejmě člověkem, který nosí do práce značkový oblek, usedá do reprezentativního vozu, uléhá do saténového povlečení – podotýkám ne ve výprodeji či z kýčovitého zásilkového katalogu, vedle své nadpozemsky fešné manželky, která nad cifrou bankovního účtu v  pravidelný výplatní termín taje jako ledy na Antarktidě, ujištěna, že ihned po inventuře, která vyčíslí manko, bude podruhé jeden balík adresován do mých rukou. Stalo se. Celý leden jsem ty mrňavé dílky skládala do obrazu mapy. Ještě dalších 4000 a dílko dokonáno. "Samé sračky." Přišla mi odpověď. 

   Dee, která jsi do rakouského městečka zavítala, Tvůj komentář si vychutnám  !