Opravdu hlavolam, jak z té směsice vzpomínek osekat výtah na jeden článek. Tedy: skončila jsem u usínání s úsměvem na rtech. Na druhý den jsem mu napsala nemastnou neslanou zprávu. Volal mi zpět. Měla jse motýlky v břiše. A takový ten pitomý výraz, co mívají čerstvě zamilovaní. V týdnu na mě po návratu z přehrady čekal telefon nabitý telefonáty a zprávami. Od Radka. Chtěl přijet. Pamatuji si, že v tom týdnu jsem byla s Helenou na letním kině, abychom se podívaly na Rebely. Filmový muzikál se mi zalíbil na tolik, že jsem si sehnalaCD s hudbou z tohoto filmu. Když mi volal, poslouchala jsem právě San Francisko v podání od J. Kalouska. Byla jsem tak nervózní.. Nad osvěžujicími nápoji v P. probíhal skvělý rozhovor. Tolik mě přitahoval. Na cestě domů jsme odbočili. Na polní cestu. Bylo to poprvé, kdy se tak mě tak někdo (mimo mě) dotýkal, líbal.. Na sex nedošlo. I tak to pro mě bylo něco nového a připadala jsem si tak nejistě. Trochu jsem se cítila jako loutka v rukách loutkaře..tahal za všechny mé strunky a já ztrácela hlavu. Příští týden opět dojel. Už nikdy jsme (mimo setkávání na zábavách či diskotékách, kde jsem byla buď já nebo jiná ve středu zájmu) netrávili čas mimo auto. Doteky se stupňovaly.. I návštěvy. Po třech měsících dostal nejen mé srdce, ale i tělo. Byl to můj bůh i ďábel. Potřebovala jsem ho, jako drogu.. musela jsem ho mít. Ale on víc nechtěl. Stačilo mu tělo. Nikdy mi však nic nesliboval. Byla jsem jako na houpačce - rázem nahoře a velice rychle dole. V té době jsem prudce zhubla. Uzavřela jsem se do chytllavých písní od Petra Nováka a často si přehrávala Dětský oči. Utápěla jsem se v žalu a toužebně očekávala jeho sms zprávy. Zhruba 9 měsíců uplynulo v tomto tísnivém koloběhu. Bouchla jsem do stolu a zařvala dost! Ale nikdy se mi nepodařilo vymanit se z jeho charizma. Chvilku jsem trávila své volno s jedním klukem (Radim - ještě se o něm jednou zmíním) ze školy. A Radek mi zase začal znovu psát. A já se s ním opět sešla. Ale v té době jsem s ním už nechtěla spát. Solidně jsme se pohádali. Ten večer cesta domů uběhla bez jediného slova. V rádiu začínala skladba od Petry Janů "Už nejsem volná.." Zesílil ji. Bylo to docela výstižné. Nebylo třeba ani slov. Byli jsme před domem. Prudce jsem zabouchla dveře od jeho stříbrného Forda. Zařekla jsem se, že konečně nalezenou sílu nenechat sebou manipulovat už neztratím. Už nikdy.. Rok po našem seznámení - se opět (už jsem byla s jiným amatérem) konal fotbalový turnaj i ta zábava. Podlehla jsem a vydala se. Nebyl tam. Ale s Romanou jsme se seznámily s docela sympatickou partou kluků. Jeden byl mnou tak nadšen. Neveřila jsem mu, že je u policie, a tak mi ukázal doklady. Protože jsem z edice zvědavých žen, sáhla jsem i po občance. Ženatý. Přesto jsem s ním hodně komunikovala (opravdu komunikovala) a slíbila mu, že se dostavíme zítra na jejich zápas. Byla tam spousta uslintaných chlapů a.. Už si opravdu nepamatuji, jak se můj nový známý jmenoval, ale pozval mě na colu. Šli jsme k okénku a v tom.. Radek. Netuším, jestli se roztlouklo srdce ještě více nebo se zastavilo. Tak najednou stál přede mnou, jako by se mé přání konečně zhmotnilo. Pozdravili jsme se. Colu jsem dopila velice rychle a známému se vymluvila, že se podívám po Romaně. Opět se naše cesty zkřížily. Snad stál v ústraní a vyčkával. Začal si se mnou povídat a zmínil se o tom, že má nové telefonní číslo. Řekl si o mé. Večer jsem mu nejistě slíbila, že dorazím. Ale nestalo se tak. Nakonec jsem zůstala doma a šla jen Romana. O několik dní později mě lákal ten známý pod stan. Nechtěla jsem. Přála jsem si.. Několikrát se naše cesty opět setkaly, ale už nikdy, už nikdy to nebylo jako dřív. Komunikovat znovu jsme začali, když už jsem bydlela s Jirkou. Dokonce mi i volal, aby se ujistil, proč mu tak málo odpovídám na zprávy. Tenkrát..Už je to zhruba tři roky, kdy jsem ho naposledy viděla. Jen pár minut. V kostce jsem se dozvěděla, že měl dlouho přítelkyni, (bože, jak já ji záviděla), kterou ale podvedl a pak nastala krize, kdy musela jít na potrat. Dítě nechtěl (i?). Rozešli se..a závist rázem pominula. Ale nikdy jsem si nepřestala přát, abych se mu dostala pod kůži. Začátkem ledna se mi podařilo na něj získat telefonní číslo. Napsala jsem mu. Když se ale dozvěděl, že se stěhuji do O., komunikaci přerušil, .. že prý to nikam nevede. Nerozumím tomu. Vztah by mi přece nikdy nemohl dát.. Na to jsem nebyla nikdy tak vzhledově vhodná.. Nikdy se už asi nedozvím, co ta slova měla znamenat. Byla podaná tak do prázdna a jsem si jistá, že bez významu. Ještě nikdy jsem tak nikoho nemilovala. Ještě nikdy jsem si tak nic nepřála. Nikdy se mi tohle přání nesplnilo a snad to tak i mělo být. Měl toulavou, poznávací povahu, nikdy bych neměla jistotu, že jsem jediná a jestli se o něj pouze jen dělím. I když tenkrát - tenkrát mi to bylo snad i "jedno". Stačil mi i kousek, pár minut..Vystřízlivění mi dodalo do výbavy povahy náročnost. Už se nespokojím s málem. Nikdy..!

Chci celek, ne dílky..