Uvítala bych, kdyby některé dny neměly jen 24 hodin. Kdybych měla stopky jako v povídce Vlak do pekla. V nejlepším okamžiku bych je zastavila. Snad bych neřešila stejné dilema jako hlavní postava, které si nebyla jistá, zda právě nastal opravdu vhodný čas. Zítra už opět budu v práci a pozítří znovu. Čeká mě dokonce i dlouhý týden. Nenadějné vyhlídky. Znovu budu zatínat zuby a konejšit se vidinou, že po Vánocích odcházím. Ale kam? Kdo ví.. Rozhodně tam, kde bude solidní kolektiv. Kvůli nečekanému stěhování jsem byla nucena hledat práci velice narychlo. A během zkušební doby v ospalých měsících (únor, březen)nedokázala natrefit na atraktivnější nabídku. Třeba taková Katka. Namyšlená, povrchní. Největší její necnost - faleš a přetvářka. Kvůli ní odešla Věra, ze které si dělala otloukánka. Veronika. Docela sympatická. Nesmírně ráda však pověřuje svými úkoly druhé. Venďa. Směsice střídavých nálad. Ola - neseriózní šéfová. Svůj pracovní den si rozvrhla do velice příjemného sledu. Dostavuje se většinou okolo 10 hodiny ranní. Poté se s Katkou odebere na kávu, u které jí líčí novinky o svém Františkovi. František je nezmar. Je to její prokletí a závislost. Poté vyřídí nezbytné telefonní hovory se svými početnými kamarádkami. Zadá úkoly. Spustí si internet. Zazní telefon. Volá obchodní zástupkyně, zda nezajdou na společný oběd. Opět uloží úkoly. Odjíždí. Občas vyráží v pracovní době i mezi kartářky. Kvůli již zmiňovanému Františkovi. Pokud se někdy v práci zdrží, Katka zuří. Blokuje jí internet . A brání sladkému nic nedělání.

Jak jste na tom Vy a Váš pracovní kolektiv?