Omlouvám se. Sesypaly se na mě problémy se zdravotní průkazkou, kterou mi MA údajně zaslala začátkem listopadu na adresu, na které jsem již několik let odlášená (!) a tato pojišťovna si je toho vědoma, protože mi v pondělí "milá" úřednice předčítala adresu aktuální a poté dodala informaci, kam byla poslána. Shodou náhod je tato souřadnice bytu pronajímána maminou, takže je jisté,

  Omlouvám se všem, kteří mi netrpělivě nakukují do blogu, aby přelouskali nový článek. Bohužel sobotní návštěva otce nedopadla právě idylicky. Ten stejný den - respektive večer mě "dorazil" milda, který opět nezvládl během nočního tahu um znalosti hodin, takže jsem cca o půl 4 ranní uklidňovala sebe a zuřivě kopající raneček v bříšku. Asi nepřeháním, když prohlásím, že už jsem mohla "chovat." Ještě týden a zahájím 8. měsíc..

  O víkendu sepíšu nejméně 2-3 články, podroběji vylíčím setkání s otcem..

  Zhruba před necelou hodinou jsem se vyhrabala z nejpohodlnějšího kusu nábytku našeho bytu. Oázy klidu a odpočinku. Pociťuji šílenou bolest hlavy a odřený nos. Mám rýmu. Po včerejší promenádě je stav energie prudce pod bodem mrazu. Původní plány na dnešní den: úklid koupelny, odekorování citrónového cukroví, pár jednoduchých ručních

   Minulý týden jsem téměř celé pondělí strávila v pohybu. I za cenu, že večer budu jako filmová předloha pro snímek "Zombii." Během této promenády po zaplněném obchodním centru, které je ráj pro různé druhy chřipek stejně jako i jiných chorob a kouzelném náměstí, oděném v adventním kabátu, jsem nepovažovala za

  Jsem zasnoubená. Mám nádherný prstýnek z bílého zlata a bříško v 7. měsíci. Co více si přát..

  Pátek, 04.12. Tento den si v kostele zcela nečekaně (z mé strany samozřejmě) milda poklekl, v kapse své kožené zimní bundy vyčaroval červenou, sametovou krabičku,