Uvítala bych, kdyby některé dny neměly jen 24 hodin. Kdybych měla stopky jako v povídce Vlak do pekla. V nejlepším okamžiku bych je zastavila. Snad bych neřešila stejné dilema jako hlavní postava, které si nebyla jistá, zda právě nastal opravdu

Poslední dobou věnuji svůj internetový čas rubrice Amatéři mého života, která zřejmě příliš nezaujala. Nevadí. Sama chci bez obalu vidět svůj žebřík vztahů. Těžké šplhání po jednotlivých příčkách. Smíšené pocity i obavu, že jsem našlápla tam, kde mi sjede noha do prázdna. A padám.. Chvilku ležím a mám pocit, že už nikdy nevstanu.. Ale pak se to

Co by se stalo, kdyby..

Stejně jako tato položená otázka v článku se jmenovala kniha, která měla v mé dětské knihovně místo. Musím se však přiznat - neoslnila mě. Byla z dob komunistu a měla "tvrdé" ilustrace. Obsah byl také fádní. Odpovědi na stále stejně položený

Prázdniny byly u konce. Nastala osobní doba temna. V hlavě se dočasně usadil zmatek, který sousedil se zklamáním a vírem nezodpovězených otázek. Srdce okupovala bolest. Netušila jsem, že ta však získá později mnohem, mnohem.. větší rozměry..

Připadala

Upřímně by mě zajímalo, jaký ohlas u Vás získala rubrika Bez obalu - konkrétně Amatéři mého života. Zda forma psaní vyhovuje či se odchýlit o vyprávění do stručných ale výstižných bodů. Přemýšlela jsem, zda jednotlivé

Ententýky dva špalíky..Připadalo mi, že stále ukazuji prstem, kdo musí z kola ven.. Měla jsem hlavu v oblacích, stavěla vzdušné zámky, uplácávala podobu prince, který konečně jednou dá znamení..

Bylo léto 2000. Bylo to léto prosycené hudbou od skupiny Turbo a filmem Bota jménem Melichar.

Křivdila jsem Mildovi. Včera jsme (již zmiňovaný) polorozložený stolek povozili z bodu A do bodu B - kde bylo stanoviště Aska. Uznali, že daný stůl je nesložitelný z důvodu chybné výroby. Slečna byla nesmírně laskavá a chápavá. Dorazila

Nedávno jsem třídila nezbytné zbytečnosti, co ukrývám ve skříni a natrefila tak na dopis od Denisy, kde mě informovala o životě (převážně nočního) v Praze. Košatě

"Dnes složím ten stůl, co nám včera dovezli." pronese milda slavnostním hlasem. Asi očekává fanfáry, ale ty míním spustit pouze za předpokladu až ho složí. Složí takovým způsobem, aby plnil svojí funkci.

Už podruhé obývám společnou domácnost s mužem. Jsou jako přes kopírák. V

Včera jsem z pracovního stolu své nadřízené "odčarovala" propisku. Netrpím však kleptomanii. Svědomí dalo souhlas jen proto, že byla propagační, umělohmotná s potiskem.Barbie..

Abych to uvedla na pravou míru: jako holčička ( nepodobna nikdy těm načinčaným blonďatým andílkům) jsem